Klimkovi.FotoPozdraF.cz

DOLE JSOU FOTKY a VIDEO pro ty, co nechtějí číst, ale jen se kochat pohledem na NAŠU AŠU :)

Jak jsem avizoval v pátek, rozhodli jsme se, že si pořídíme psíka.

Někteří psíčkaři z okruhu našich známých už vědí, protože jsme s nimi mluvili o volbě plemene. O appenzellském salašnickém psu však většina z nich slyšela poprvé od nás. Jak jsme právě na “Applíka” přišli? Hledali jsme na Google něco od Apple a Google se zeptal: “Neměli jste náhodou na mysli…?” a tak jsme našli plemeno psa s neodolatelným názvem, jež jsme si okamžitě zamilovali. Google story, která by mohla aspirovat i do TV reklamy, co myslíte? :) Dělám si ale srandu, nebojte. Pravda je taková, že jsme plemeno appenzellského salašnického psa objevili díky pánovi v Rožnově, který se svým applíkem šel na výstavu. Tehdy nás s Jarčou nově objevené zvíře oba nadchlo, vyfotil jsem si ho na mobil a od té doby nám zůstalo v hlavě. V poslední době jsme o pořízení psa uvažovali čím dál tím intenzivněji a tak jsem o appenzellovi našel pár informací a pro jeho popisovaný charakter a vlastnosti jsme se pro něj rozhodli definitivně.

S poměrně velkou dávkou štěstí a asi i náhody shůry jsem našel vhodné štěně, které bylo okamžitě k odběru. A tak jsme v pátek 10.2.2012 jeli na výlet až k Čáslavi, do chovatelské stanice Brigallant, odkud jsme si Ašu dovezli (ouředně je to Aischa).

Po dvou dnech můžu říct, že je naprosto úžasná. Prozatím svým chováním předčila naše představy tak o 200%. Byli jsme “smířeni s osudem” a připraveni na potíže typu štěkání v noci, jakýkoli jiný bugr, kvůli kterého se nevyspíme, rozkousané kdeco apod. Opak je ale pravdou. Aša spí jak zabitá, nekouše do ničeho jiného, než do hraček, které ji sami dáme, chová se velice dobře, slušně a inteligentně, když se ji zrovna nechceme věnovat vyhraje si i sama, neštěká, nedotírá a nedělá vůbec žádný bugr!

Přitom je ale živá a temperamentní, má obrovskou chuť do her, do chytání míčku, nebo čehokoli pohybujícího se (nejspíš bude dobrý aportér), je hravá, úspěšně už rozkousala triko svázané do uzlu, o které má chuť se přetahovat téměř kdykoli (nejspíš bude dobrá na kousání), a když po čemkoli pátrá, nos přilepí k zemi a frčí (nejspíš bude dobrá stopařka). Zkrátka mě čeká výcvik všestranného psa, na který se moc těším a který mi bude velkou relaxací a kýženou antiproduktivitou, kterou jsem dlouho hledal. Snad to klapne :)

Pes doma je pro nás velkou změnou v celém životním stylu. Budí nás ráno v šest a prozatím to čúrání po ránu ke vchodovým dveřím ještě ani v jednom z těch dvou dní neudržela. Takže pak následuje i menší úklid. To vše v nekřesťanské hodině, kdy normální geek tak chodí spát. Přes den už je to ale lepší. Do 9 měsíců nesmí chodit po schodech, protože ještě nemá kosti v takovém stavu, aby mohla, proto ji nosím. Už po druhém dni se naučila, že když chce potřebu vykonat, dává to najevo tak, že si sedne, abych ji mohl vzít, případně mi dá packy na ruku, aby mi to dala najevo ještě víc, protože ví, že ji ponesu. Nevěřil bych, že se pes dokáže naučit a chápat takhle rychle, navíc v tak brzké době po izolaci od domova a matky. Čekali jsme, že v prvních dnech bude smutnit a nebude chtít žrát, ale nic takového. Sžila se s náma velice rychle a chutná ji taky pěkně (nejspíš to bude zdravý a silný jedinec).

Níže sledujte fotky a video z prvních dnů, pod každou fotkou nepřehlédněte popisek :)

Chovu zdar! :)

 

VIDEO – dolování piškotu + následná likvidace krabičky:

UPDATE: Miska zničena. Goal completed :)

UPDATE 2: Jen jsem ji pochválil na webu a odeslal příspěvek, tak si čúrla rovnou do toho bílého koberce. WRR! To vypilujem… :)

PS: WORDPRESS GURU Jarča už pro Ašu peče web, těšte se! :)

Lidi, my se tu máme krásně. Fakt. Žije se nám tu dobře a jak je u nás zvykem, všechno se vyvíjí a mění, celý svět kolem nás, tedy náš svět a my s ním :)

Na předešlých spotech tady na blogu je vidět, že tu nejsme sami a že tu máme prima kamarády (oslava výročí svatby v Brouku, narozeniny kamarádů na Vyšehradě, geekparty). A to je vele-důležitá věc, bez které by nás to tady v Práglu zdaleka tak nebavilo. A nejen, že máme správné partičky bezva lidí tady v Praze, ale nezanevřeli na nás ani kamarádi z Moravy, z Beskyd (Dave s Péťou, kámoši od Těšína). Takže je to super. A s těma našima kámíkáma my tady sportujeme, paříme, bavíme se, hrajeme stolní fotbálek a diskutujeme o všemožných divných internetových a kompjůtrových tématech, které nás, geeky (divní lidi od IT), tolik baví. Díky Bohu za to.

Práce, to je druhé povídání, kde by toho bylo opravdu moc, protože v posledních týdnech máme v této oblasti spoustu nového. Jarča se rozhodla skončit v Maternii, kde se od února starala o marketing e-shopů s kontaktními čočkami. V souvislosti s tímhle rozhodnutím začala intenzivně řešit i to, na jakou práci má vlastně talent, v čemž ji pomohla skvělá koučka Lenka Černá. Aby to náhodou nebyla nuda, tak i já jsem se rozhodl, že to zabalím v mBank. Jarča bude v zaměstnání končit s koncem listopadu, já s koncem prosince. Na první pohled se může zdát, že to, že končíme v zaměstnáních skoro současně, je dost pošetilé. A já netvrdím, že není. Každopádně je pravda, že současný stav nám ani jednomu nevyhovuje a vše má své důvody. Co budeme dělat dál, to se zatím přesně neví, ale oči máme otevřené a naše malá poradenská firma PPCguru.cz je velice slušně rozjetá (na to, že se ji věnujeme jen ve “volném” čase při zaměstnání), takže věříme sobě, věříme příležitostem a schopným lidem, kterých je kolem nás dost a dost a taky Bohu, že nás nenechá chcípnout hladem :)

A na konec něco trochu hmatatelného aneb co by to bylo za spot na našem blogu, kdyby v něm nebyla žádná fotka z našeho života. V našem hnízdečku na Proseku se událo pár hezkých změn, které jsem zdokumentoval.

Když jsme v únoru přišli do Prahy, vypadal náš byt tehdy úplně jinak.

Postupně jsme si jej vylepšovali a doplňovali nějaký ten nábytek, aby se nám tu žilo líp. Protože místa v bytě bylo dost, jen bylo trochu prázdné a my neměli pořádně kde pracovat, začali jsme nejdříve řešit tento problém. Díky Jarčině důvtipu, akčnosti a kutilskému talentu jsme dali na papír rozměry pracovního stolu dle našich představ a za pomocí fakt ochotných týpků z nedalekého OBI a desek, které nám na míru nařezali, vznikl náš pracovní stůl (ten velký ve tvaru písmene “L”):

 

Nedávno zase kamarádka potřebovala odprodat pár kusů svého nábytku. Úplnou náhodou zrovna ty její kousky dotvářely to, co nám tu pořád ještě chybělo a do našeho interiéru to jak barevně, tak stylově zapadalo. Dobrá cena, vyhovující řešení a navíc pomoc kamarádce, která se nábytku potřebovala zbavit, to se prostě neodmítá. A tak se stalo, že se v našem obýváku objevil stůl u gauče (co je na něm slivovice), vysoká skříň s barem (co je o ni opřená kytara) a rohový stůl, na kterém je kytka, moje pracovní lopata, vevnitř repráky a další drobnosti. Tož machrovinky, ne? :)

 

Mějte se fajn a napište :)

Malá Nikolka nám roste jako z vody. Konečně jsem vytáhla videa z mobilu. Tak koukněte :)

Videa pár měsíců stará (+- 5/2010) – u nás doma.

Prohlédnout si celý příspěvek…

Bolest očí a hlavy Jarču dovedly až k vyšetření očí, které dnes absolvovala. Tam ji zjistili oční vadu (astigmatismus) a musí proto začít nosit brýle.

Nové brýle si vybrala hezké a myslím, že jí sluší. Taky stály! :) Ostatně, přesvědčte se sami, všechno jsem pro Vás nafotil.

Kdo má zájem si k okolnostem přečíst něco víc, ať zabrousí na Jarčin blog.

 

Zní to možná neuvěřitelně, ale je to opravdu tak. V pondělí 30.8.2010 jsme oslavili druhé výročí naší svatby (viděli jste naše svatební fotky?).

Protože je náš společný život krásný, ale divoký, jednohlasně jsme zavrhli romantickou večeři při svíčkách a výročí jsme oslavili trochu odpovídajícím způsobem. Uspořádali jsme po práci fotbálkový turnaj o litr bezinky. A aby to bylo ještě víc legen-waitforit-dary, prohlásili jsme naplněné poháry za “putovní”. Díky tomu máme záminku uspořádat pařbu stejného rázu na příští výročí znovu :)

Tak nám držte palce, buďte s náma a mějte nás rádi, ať nás to i ten další rok baví. Ti, kteří tomu furt nevěří, ať nevěřícně kroutí hlavou, za pár let si ji sami ukroutí, vsadím boty! :)