Klimkovi.FotoPozdraF.cz

DOLE JSOU FOTKY a VIDEO pro ty, co nechtějí číst, ale jen se kochat pohledem na NAŠU AŠU :)

Jak jsem avizoval v pátek, rozhodli jsme se, že si pořídíme psíka.

Někteří psíčkaři z okruhu našich známých už vědí, protože jsme s nimi mluvili o volbě plemene. O appenzellském salašnickém psu však většina z nich slyšela poprvé od nás. Jak jsme právě na “Applíka” přišli? Hledali jsme na Google něco od Apple a Google se zeptal: “Neměli jste náhodou na mysli…?” a tak jsme našli plemeno psa s neodolatelným názvem, jež jsme si okamžitě zamilovali. Google story, která by mohla aspirovat i do TV reklamy, co myslíte? :) Dělám si ale srandu, nebojte. Pravda je taková, že jsme plemeno appenzellského salašnického psa objevili díky pánovi v Rožnově, který se svým applíkem šel na výstavu. Tehdy nás s Jarčou nově objevené zvíře oba nadchlo, vyfotil jsem si ho na mobil a od té doby nám zůstalo v hlavě. V poslední době jsme o pořízení psa uvažovali čím dál tím intenzivněji a tak jsem o appenzellovi našel pár informací a pro jeho popisovaný charakter a vlastnosti jsme se pro něj rozhodli definitivně.

S poměrně velkou dávkou štěstí a asi i náhody shůry jsem našel vhodné štěně, které bylo okamžitě k odběru. A tak jsme v pátek 10.2.2012 jeli na výlet až k Čáslavi, do chovatelské stanice Brigallant, odkud jsme si Ašu dovezli (ouředně je to Aischa).

Po dvou dnech můžu říct, že je naprosto úžasná. Prozatím svým chováním předčila naše představy tak o 200%. Byli jsme “smířeni s osudem” a připraveni na potíže typu štěkání v noci, jakýkoli jiný bugr, kvůli kterého se nevyspíme, rozkousané kdeco apod. Opak je ale pravdou. Aša spí jak zabitá, nekouše do ničeho jiného, než do hraček, které ji sami dáme, chová se velice dobře, slušně a inteligentně, když se ji zrovna nechceme věnovat vyhraje si i sama, neštěká, nedotírá a nedělá vůbec žádný bugr!

Přitom je ale živá a temperamentní, má obrovskou chuť do her, do chytání míčku, nebo čehokoli pohybujícího se (nejspíš bude dobrý aportér), je hravá, úspěšně už rozkousala triko svázané do uzlu, o které má chuť se přetahovat téměř kdykoli (nejspíš bude dobrá na kousání), a když po čemkoli pátrá, nos přilepí k zemi a frčí (nejspíš bude dobrá stopařka). Zkrátka mě čeká výcvik všestranného psa, na který se moc těším a který mi bude velkou relaxací a kýženou antiproduktivitou, kterou jsem dlouho hledal. Snad to klapne :)

Pes doma je pro nás velkou změnou v celém životním stylu. Budí nás ráno v šest a prozatím to čúrání po ránu ke vchodovým dveřím ještě ani v jednom z těch dvou dní neudržela. Takže pak následuje i menší úklid. To vše v nekřesťanské hodině, kdy normální geek tak chodí spát. Přes den už je to ale lepší. Do 9 měsíců nesmí chodit po schodech, protože ještě nemá kosti v takovém stavu, aby mohla, proto ji nosím. Už po druhém dni se naučila, že když chce potřebu vykonat, dává to najevo tak, že si sedne, abych ji mohl vzít, případně mi dá packy na ruku, aby mi to dala najevo ještě víc, protože ví, že ji ponesu. Nevěřil bych, že se pes dokáže naučit a chápat takhle rychle, navíc v tak brzké době po izolaci od domova a matky. Čekali jsme, že v prvních dnech bude smutnit a nebude chtít žrát, ale nic takového. Sžila se s náma velice rychle a chutná ji taky pěkně (nejspíš to bude zdravý a silný jedinec).

Níže sledujte fotky a video z prvních dnů, pod každou fotkou nepřehlédněte popisek :)

Chovu zdar! :)

 

VIDEO – dolování piškotu + následná likvidace krabičky:

UPDATE: Miska zničena. Goal completed :)

UPDATE 2: Jen jsem ji pochválil na webu a odeslal příspěvek, tak si čúrla rovnou do toho bílého koberce. WRR! To vypilujem… :)

PS: WORDPRESS GURU Jarča už pro Ašu peče web, těšte se! :)

Štítky: Aša

6 komentářů ke zprávě “Máme fenku Ašu”

Napište komentář